reklama 

Poříčí, Parschnitz - místo s hodně zajímavou minulostí

20.10.2015  •  Aktuality  • 
čtenost 2617

Trutnov - Mezi lidmi kolují mýty, že městská část Poříčí nemá z hlediska památek či historie co nabídnout. Ve skutečnosti je to ale naopak. Podle odborníků jde o místo s překvapivě bohatou a zajímavou minulostí. „Kdyby si zájemce o lokální historii chtěl obejít všechny zajímavosti Poříčí, tak to má program na celý den,“ upozorňuje historik Ondřej Vašata.

Poříčí, Parschnitz - místo s hodně zajímavou minulostí

Poříčí bylo osídleno už v pravěku, deset tisíc let před naším letopočtem. Podle archeologických nálezů lidé tehdy žili v lokalitě Červený kopec, což je místo na rozhraní mezi dnešním Poříčím a Voletinami. Profesor Vladimír Wolf tam objevil loveckou stanici z dob pozdního paleolitu. Podle všeho v místě žili pravěcí lovci, měli loveckou stanici na skále a pozorovali a lovili zvěř v údolí Úpy. Navíc to není jediná lokalita, další dvě pravěké lokality jsou nad nádražím Trutnov-Poříčí.

Málokdo ví, že v Poříčí se nachází torzo bezejmenného hradu, a to v místě označovaném jako Zámecký kopec (německy Schlossberg). Vznikl při osídlování Trutnovska ve druhé polovině třináctého století. Byla to menší stavba, opevněná dřevěnou palisádou a obehnaná jednoduchým příkopem. Zaniklou stavbičku musíte hledat u železničního viaduktu na trati Trutnov - Jaroměř. Hrádek byl definitivně zničen výstavbou dráhy v roce 1868.

Další zajímavost souvisí s areálem Elektrárny Poříčí 2. Když se stavěla v padesátých letech minulého století, našli dělníci několik středověkých mincí, pražských grošů z doby Karla IV. „V té době to byla obrovská senzace, žádný jiný podobný nález v širokém okolí nebyl. Mince, které si tam někdo ve 14. století evidentně schoval, jsou dnes uložené v hradeckém muzeu,“ tvrdí Vašata.

P 41A

Raritou proslulou po celé zemi je dvojitý železniční viadukt u výjezdu na Lhotu a Petříkovice. Jeho první část vznikla v roce 1868, když se prodloužila trať z Malých Svatoňovic do Poříčí a následně dál na Královec.

„Poříčí mělo dříve železnici, než samotný Trutnov. Odtud totiž vedla přes Královec a Lubawku odbočka do dnešního Polska (tehdy Pruska),“ připomíná historik. Druhá část viaduktu vznikla až v roce 1908, kdy byla zprovozněna dráha z Trutnova do Teplic nad Metují.

Poříčí bylo do poloviny 19. století malou vsí. Pak ale rychle nabylo na významu, když zde vyrostlo několik textilních továren, spojených především s firmami Walzel a Haase. „Do Poříčí se najednou začaly stěhovat za prací davy lidí. Několikanásobně se tehdy zvýšil počet obyvatel. Pro srovnání, jestliže v roce 1854 mělo Poříčí jen 834 obyvatel, v roce 1910 již to bylo 3600,“ zdůrazňuje Vašata.

0039

Dynamický rozvoj byl znát. Poříčí se z obce stalo městysem. Od roku 1895 mělo jako vůbec první v kraji koupaliště (napájené bylo z Voletinského potoka a fungovalo až do padesátých let). V roce 1896 postavilo novou školní budovu, roku 1897 (dnes už neexistující) hřbitov, a do roku 1903 vybudovalo centrum - dnešní Lipové náměstí.

Postaven byl tehdy také novogotický kostel sv. Petra a Pavla, a to podle projektu trutnovského stavitele Vincenze Baiera. Vznikla základní uliční síť. Poříčí mělo (na rozdíl od Horního Starého Města) ještě před první světovou válkou dokonce značení ulic. „Konec 19. století patří ze stavebního hlediska k nejšťastnějšímu období Poříčí,“ uvádí historik.

Rozvoj pokračoval i v úvodu dvacátého století. Těsně před první světovou válkou byla například v místě někdejšího ČKD (dnes Kasper) postavena elektrárna. Poříčí bylo v té době místem, kde existovalo hned několik továren. 

Co je Trutnov a co Poříčí?

Pomyslnou hraniční čárou je Šikmá ulice. Od ní směrem na východ už je Poříčí. Naopak vše od Šikmé směrem na západ je Trutnov. Tedy včetně vojenského hřbitova 1866, který se nachází u hlavní Náchodské ulice.

Ekonomický rozmach sebou přinesl i negativní okolnosti - třeba zhoršené životní prostředí. Zejména v první polovině dvacátého století se rozhodně nestalo žádanou lokalitou pro bydlení. „Vzduch byl zamořený exhalacemi. Zhoršené životní prostředí se v Poříčí projevilo například černým sněhem. Stejně jako dnes bylo Poříčí před padesáti lety hlavně výrobní a průmyslovou oblastí, spojenou hlavně s textilním, energetickým, kožešnickým a strojírenským odvětvím,“ říká Vašata. 

Poříčí (německy Parschnitz) díky rozmachu žilo také bohatým spolkovým životem. Zatímco dnes má jeden fotbalový klub, tak před rokem 1938 v něm působily dva – český a německý. Odsun českého obyvatelstva 1938 a německého 1945 výrazně utlumil spolkové aktivity.

V roce 1947 nastal významný moment - Poříčí se stalo součástí města Trutnova. Novou elektrárnu tam v roce 1957 přijel otevřít tehdejší prezident Antonín Zápotocký, což na místě i v současnosti připomíná pamětní deska.

Dnes je to padesát let, co byla vybudována nová spojnice mezi oběma částmi města - rovná a přímá silnice (Náchodská ulice). Až do roku 1965 se přitom do jezdilo Šikmou ulicí kolem dnešního areálu Technických služeb přes koleje. Poříčí si ale stále uchovalo spíše průmyslový ráz. „Dodnes má pět továrenských komínů - dva v elektrárně, jeden v bývalém Texlenu ve Voletinské ulici, další v Náchodské ulici a jeden v bývalé slévárně firmy Herrmann na Polské. Naopak v Trutnově jsme se komínů, vyjma pivovarského, zbavili,“ upozorňuje Vašata.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: ze sbírek Muzea Podkrkonoší.

Muzeum tímto děkuje za spolupráci Jaroslavu Drtinovi a Ladislavu Malému za dobové fotografie Poříčí

Diskuse

Rádi bychom tu měli slušné diskuze.
Proto se do diskuze mohou zapojit jen přihlášení
členové klubu Moje Trutnovinky s vyzvednutou kartou.

reklama