Pelíšky. Málokdo si pod tím představí něco jiného, než úspěšný a už skoro kultovní film Jana Hřebejka z roku 1999. Filmový opus zasazený do období konce šedesátých let, plný hlášek, vyprávěný očima dospívajícího chlapce, měl s dobou mého dospívání nečekaně mnoho společného. Stejně jako hlavní hrdina byl také můj otec voják, komunista a příliš si se svým synem nerozuměl.

„Nechcete si někdo, kdo zná trasu, ke mně přisednout,“ ptá se mladý řidič jednoho z výlukových autobusů, který nahrazuje vlaky z Trutnova do Jaroměře. Jak se záhy ukázalo, dotaz byl na místě. Už kousek za Trutnovem si šofér nebyl jistý, kterým směrem se jede na Svatoňovice. Pak si ale poradil. „Nechápu, proč řidičům, kteří tudy nikdy nejezdí, nedají navigaci,“ kroutí hlavou postarší muž.

Trutnov - Ani petice či nesouhlas na internetu nezměnily nic na záměru města postavit v lokalitě Houska asfaltovou cyklostezku. Pokud se povede v právě probíhajícím výběrovém řízení najít dodavatele, začne stavba už v létě.

Pondělní veřejná schůze o návrzích, jak zlepšit dopravu na Kryblici, pojednávala hodně o parkování. Není kde stát, míst je málo. To je fakt. Nějak to vyřešte, zrušte opuštěné dětské hřiště, nevyužívanou školní zahradu, postavte parkovací dům, bohatší v něm můžou za poplatek stát, aut v ulic ubyde, navrhovali lidé.

Když byla ohlášena návštěva prezidenta republiky Miloše Zemana, začalo se to na facebooku hemžit příspěvky jeho odpůrců. Nechyběly názory typu: „Stydím se za prezidenta“ nebo „Jsem si měl vzít volno a koupit plato vajec, sakra...“, „Dělá jen ostudu, lidi jsou prostě naštvaný a není se co divit“, „Něco po něm hoďte, ať zaleze“ či „To je spíš parodie na prezidenta“ a podobně.

Už od jara jsem si říkal, že bych se letos chtěl alespoň jednou podívat na Sněžku. Během roku se k tomu výšlapu několikrát schylovalo, avšak nakonec jsem návštěvu naší nejvyšší hory uskutečnil až tři dny před koncem roku 2014.

„Z rozpáraných bílých cích, na střechy se sypal sníh, uviděl ji za oknem, s bramborovým salátem.“ Sníh se sice na střechy nesype, jak se zpívá v Baladě o bramborovém salátu skupiny Jablkoň, ale tato pochutina zřejmě nebude dnes chybět v žádné domácnosti na štědrovečerní tabuli. Jak takový salát dělat, je věc názoru, tvůrce a zřejmě také krajových zvyků.

Jako novinář mám tu a tam příležitost, že se dostanu k něčemu, co by mě v životě nenapadlo, že budu dělat. Jeden takový zážitek si mě díky práci našel tento týden. Ale vy si ho můžete prožít také.

„Nezapomeň, zítra o půl desáté máme redakční poradu,“ napsal mi včera do mailu kolega. „Jasně, budu v redakci,“ odepisuji. To jsem ještě netušil, co se bude dít dnes ráno. Už v pozdním večeru přinášela média katastrofální scénáře o blížící se ledové kalamitě. Vstávám kolem šesté ráno a slyším, jak si soused před domem sám pro sebe říká: „Tak to jsem zvědavý, co se bude dít na silnicích.“ To už jsem věděl, že na kalamitě něco bude.

Trutnov - Tradiční výroční výstava Spolku podkrkonošských výtvarníků se už ve Staré radnici sice konala, ale letos měla něco navíc: Spolek totiž oslavil pětadvacet let své existence. Při té příležitosti vydal výpravný a dá se říci, že i zdařilý almanach. Jeho obálka je tvořena spojením polovin obličejů jednotlivých členů. Úvod jubilejního materiálu patří, jak už to tak chodí, proslovům.

Zatímco v Německu a Polsku se už dávno před listopadem 1989 děly věci, o kterých se tamním komunistům ani nezdálo, v Československu zase vítězila příslovečná opatrnost. Polská Solidarita prorostla společenským životem na všech frontách a Němci v Berlíně si už chystali kladívka a pokukovali po nenáviděné zdi s chutí ji okamžitě zbourat.

Přiznám se bez mučení, že když jsem v pondělí odcházel z vrchlabského muzea z projekce dokumentárního filmu Pavel Wonka se zavazuje, jíž se osobně zúčastnila režisérka tohoto opusu Libuše Rudinská, byl jsem trochu v rozpacích. Měl jsem dojem, že postavit film, který podle režisérky vznikal tři roky, na kusu papíru, na němž se Wonka, jenž zemřel v roce 1988 v komunistickém kriminále, zavazuje k dobrovolné spolupráci s kontrarozvědkou, mně přišlo tak trochu málo.

Tak je to tady. Zase stojím u Uffa a kolem mě se houfují bikeři. Blíží se dvanáctá hodina a tím pádem i start třetího ročníku Krkonošské pravdy. Před rokem jsem se z toho místa vydal vstříc svojí závoďácké premiéře, a tak letos už jsem bral svou účast v tomto domácím maratonu téměř jako povinnost. Chtěl jsem vědět, jak za rok pokročilo moje bajkování, které začalo před patnácti měsíci koupí staronového Treka.

Trutnov - Už v roce 2010 se nad hostincem U Prďoly v Kuksu stahovaly mraky. V souvislosti s celkovou rekonstrukcí barokního areálu se počítalo s tím, že bude „nálevna“, v níž se čas jakoby zastavil v 80. letech minulého století, uzavřena. Zchátralý objekt měl být rovněž opraven. Záměr uzavřít hostinec tehdy těžce nesl legendární, svérázný a štamgasty všeobecně oblíbený hospodský Jaroslav Vohradník, řečený Prďola.

Občas Češi vytýkají Polákům, že se podíleli na okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Všeobecně se však jen velice málo ví a nerado hovoří o tom, že nechybělo mnoho a pouhých dvanáct let po okupaci Československa měly mířit československé tanky a vojenské jednotky opačným směrem, tedy do Polska.